I can´t help but notice you could use a friend...
"kolik lidi si dneska rozbrecela?" zeptala se me tudle martina.
"malo. jenom jednoho. sebe."
mozna je to tim podzimem.
nebo vekem.
nebo?
myslenky bezi, slova plynou, ale skutky, ty nak stagnujou...
ale dokud ma clovek pratele, se kterejma muze probirat estetiku pritomnosti ochlupeni na ruznejch castech tela ("jo, oboci a vlasy pozaduju, knir uz u holek tolik nevyhledavam") a ktery vam jeste k tomu pochvali muziku, co zrovna poslouchate, neni snad jeste vsechno ztraceny...
aspon me to tak prijde.
citim, ze kdybych umela psat basne, prisla by ted jejich chvile. jenomze neumim.
a tak investuju svoji kreativni energii do objednavky latte v mym milym charlestonu. usmev, medovej hlasek, mrky mrk. to by mi slo.
ted jeste to ostatni.
jakto?
protoze to neumim napsat tak, aby se mi to libilo, aby to nebylo klise, aby to nebyla laska-paska, a hlavne, aby v tom bylo neco novyho, invencniho...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.