All That I Can´t Leave Behind

Takze koncert je za nama, cdcko na svete, afterparty odzita.

Bylo to hezky.

Zpivali sme jako o zivot, snazili sme se. Jenomze kdyz vam sedi za krkem starosti a trapeni, asi to na vas lidi poznaji, i kdyz se snazite usmivat.

("Fiiii, co ti je? Netvar se tak ztrapene. Ňuňu," rekla mi behem koncertu Kikinecka asi dvacetkrat.)

Ale vyhoda je, ze na nektery lidi to uhrajete i tak.

("To je vase dcera? Ta, co se usmiva, i kdyz zpiva o smutnejch vecech?" ptala se moji maminky jedna pani, ktera prijela zdaleka a nezna rodinny pomery u nas v kapele.)

Prisel Lukas i Lehi, coz pro me bylo veliky a mily prekvapeni.

("Ty si mela jenom jednu sklenicku vina? Dyt to bylo zadarmo!!!")

A potom povidani se vsema nejdrazsima, spolecne i s kazdym zvlast. Postavani za kostelem s Petou Blazkem, abysme se vyhnuli velky spolecnosti a meli klid na "vedeni reci". Inhalace pozitivni energie.

A taky seznameni s Tomasem, hodne hustym typkem, jak by rek Bohaboj.

(Cau, ja sem Tomas. Neznas me, ale ja tebe jo, ze signalu.")

Ke konci zpivame lidovky, trojhlasne, od srdce a trosku opilecky. (Vlozil se nam do toho nastesti Mira, takze to i melo nakou uroven.) Usmivame se jeden na druhyho a z pusy nam plynou slova o tom, ze plzenska vez prevysuje kopce, ze sedm let sem v pisku studiroval, ani jednu pannu nemiloval, a ze skrivanci zpivali a muj milej neprisel.

Potom odchazime na afterafterparty, Lukas v cele naseho strudlu, nad hlavou roztazenej Janiccin destnik a slany tycky, nas vede neomylne do astry.

Bedny, Jitka, Janicka, Peta, Pavel, Lukas, Lehi, Tomas, Peta, Zdenka a ja. Vtipny reci i vazny rozhovory. Pro me nejvic ten s Janickou.

(Na signalech ji mam pridanou mezi pratelema s komentarem, ze dovede pohladit po dusi, ale tahle veta nedokaze vystihnout jeji schopnost rict mi v pravej cas ty nejspravnejsi slova, kterejm nemuzu neverit, a pak se jenom se slzama v ocich usmeje a vy byste si ji v tu ranu vzali za zenu.)

Na zaver hadka se servirkou. Nema cenu to moc rozmazavat, proste stylovej zaver vecera.

Krasny.

Ve ctyri rano uliham vdecna do postele.

("Pane, cim sem si zaslouzila takovyhle kamarady?")

Dekuju za ne. A prosim.