CSM Tabor - nejvic akce roku 07

„Mam napsat lehce sentimentalni vzpominaci clanek o druhy vlne nebo lehce sentimentalni vzpominaci clanek o setkani v Tabore?“ vrtalo mi hlavou minulej tejden, kdyz me zastihla lehce sentimentalni vzpominaci nalada. Nakonec zvitezil, byl napsan a bez vetsich emoci ctenaru prijat clanek prvni varianty.

Vcera si zase tak obvykle lebedim na signalech a najednou koukam – vzkaz od majkiii: „chystame takovou vzpominaci akci na tabor, nemohla bys napsat clanek o tom, jak na nej s odstupem pulroku vzpominas, co ti to dalo atd.?“

Synchronizace.

No proc ne.

Doufam, jenom, ze ten clanek tentokrat nebude lehce sentimentalni. Melo by tomu napomoct to, ze me pred chvili donutily k hlasitymu smichu novy blogposty panu ElDedkuse a Tomese a taky rozhovory pres icq s Kikinou, Pavliczechem, Lehim a Cagem (ty posledni dva asi nebudete znat, ale verte mi, ze to je peknej parek plantazniku).

 

Takze Tabor alias akce roku

 

V pondeli dopoledne stihame s pavliczechem jakes takes vlak, s jazykem na veste dobihame na nadrazi, kde nas vita Bohaboj, lazo plazo pokurujici svoje prvni ranni cigo. Vsichni ostatni uz sou ve vlaku. Ostatni, to znamena cca tricet lidi od saliku z plzne, se kterejma budu behem pristiho tejdne sdilet svuj zivot. Cesta probiha v klidecku, zabava je naramna, jedinym flekem na jeji krase je skutecnost, ze nejsem schopna se dojit ve vlaku vycurat (i kdyz zachod v osobaku z pisku do tabora pripomina vic nez cokoliv jinyho kosmickou lod, ale stejne proste, mam z toho fobii uz od detstvi), takze posledni cca hodinu cesty travim v krecich.

V Tabore krasa. Vsude spousta nadsenejch lidi, vsichni s dobrou naladou, buzercici v oranzovejch trickach nam ukazujou cestu, my sme jim vdecny a rozhazujeme svoje oslnivy usmevy na vsechny strany. S Jirinou a Janickou zakoncujeme nas strudlik a pochechtavame se nazvu hotelu Palcat.

Ubytovani hned u namesti, luxus. Vytahujeme fotaky a poslusne cvakame jeden obrazek za druhym.

Na vecernim programu poprvy koukam na tu masu lidi, rikam si „husty, husty“ a sem nadsena z credence.

 

Utery a streda nak zvlastne v rychlosti prosvistely, katecheze, workshopy, prednasky, koncerty... a taky treba cas na kaficko a mf dnes v kavarne na namesti. Sladkost.

 

Ve ctvrtek byl pro me ve znameni trojityho hrani s quo vadis, nejdriv setkani prazsky arcidieceze, potom prezentace salesianskyho dila v cechach i ve svete a nakonec odpoledni koncert, po kterym mam pocit, ze mi praskne hlava z endorfinu. Nejde vydrzet na jednom miste, nejde bejt zticha a ucastnit se vecerniho programu, a tak se s kamaradama odebirame v poctu dvaceti lidi nekam na zahradku na pivo. A trousi se další a dalsi znamy, az nakonec okupujeme celou venkovni cast hospody a koukame spolecne na svetylka mesta.

 

Patek a sobota zase katecheze, koncerty, workshopy. Je nam blaze.

 

V nedeli po spolecny msi je mi lito, ze to vsechno tak strasne rychle uteklo a loucime se s Taborem. Po ceste na nadrazi potkavame nakou mistni babicku, ktera je ze setkani nadsena, dekuje nam (ach, za co? to my dekujem) a na rozloucenou nam dava sama pozehnani a krizek na celo.

 

A pak doma, dala bych si dva dny spanku, sestihodinovou sprchu do rozmoceni tela a jela bych zas.

 

V Tabore sem se zase potkala s Bohem. Obcas se spolu vidame totiz, aby bylo jasno. A tady sem mela pocit, ze je se mnou na dovolenej. Citila sem, jak se se mnou seznamuje skrz cizi lidi, jak ke me promlouva behem katechezi, jak vedle me basti jidlo z plastikovy krabicky, jak se mnou a s mejma kamaradama relaxuje behem poledni siesty ve stinu borovic na travniku před hospodou na klokotech, jak mnou prostupuje pri spolecnejch modlitbach, jak diriguje credenc a sbmku, jak se mnou potom stahanej po celym dnu usina (nekde mezi mym spacakem a Janickou hned vedle) a jeste stahanejsi zase rano brzo vstava a vydava se malatnym krokem do koupelny. A hlavne, jak me naplnuje radosti a laskou (pardon, ale min kycovity slovo me v tyhle souvislosti nenapada).

 

Na CSM v Tabore vzpominam moc rada, obcas i nekomu zafnukam na rameno, „ja bych se tam chtela vratit“, vyslapnout si zase kopec na klokoty, potkavat vsude lidi s visackama, ztratit vsechny znamy a zase je najit, zajit si na kafe do cukrarny a pustit si z jukeboxu svoje tri oblibeny pisnicky, pobihat s Kikinou po taborskym namesti, kazda jedna sluchatko v uchu, a porvavat „Yahweh, Yahweh“, poslouchat lichotky myho ctrnactiletyho ctitele Vojty, potkat se nekde nahodou s lidma, ktery uz sem asi sto let nevidela, pujcit Jirinovi svuj pletovej krem a pak poslouchat, jak si chvali, ze ma jemnej oblicej...proste zazitky. Ale clovek nemuze zit porad jenom v nakym duchovnim polorausi a je treba i davat to, co nekde nacerpa, zase dal.

Snazim se o to pokouset.

 

A tak diky Bohu a vsem organizatorum a dobrovolnikum za pripravu setkani.

 

Bylo to super, dotedka z toho ziju.

 

Cestny slovo.

 

 

A ted trocha fotodokumentace:

 

Prijezd do Tabora

 

Lidi

 

Janicka, Kikina, Monca a Maruska poslouchaji katechezi

 

Trocha hygieny

 

Jarousek parici

 

Jarousek spici

 

Obed

 

Koncert qevecek

 

Spolecna pokoncertni fotka

 

Siesta

 

 Pozdraveno budiz svetlo

 

Sobotni vigilie 

 

 

Unaveni na ceste zpatky - spici Jirina 

 

 

Almost all photos made by pavliCZECH, only one made by Fiiiiiii.